Co je to koktavost?

Koktavost je porucha plynulosti řeči, patrná je především v dialogu.

U lehčích nebo počínajících forem se může projevovat opakováním počátečních hlásek a slabik ve slově. (např. „m-m-m-motor, ta-ta-tanec“ apod.).

U středně těžkých forem pak tvrdými hlasovými začátky a protahováním slabik. (např. „Jááááák se máš?“ apod.)

U těžkých forem se vyskytují takové obtíže a bloky, kdy se dítě již téměř není schopné s ostatními domluvit a jeho snaha o jakoukoli komunikaci je často doprovázena nadměrným úsilím. (záškuby hlavy i těla, tiky) nebo vegetativními projevy (pocení, červenání se, zvýšený krevní tlak).

V nejtěžších případech se z koktavosti může při nesprávném a necitlivém působení okolí vyvinout až logofobie – kdy se člověk bojí komunikace natolik, že na ni rezignuje, vyhýbá se jí úplně a přestane mluvit úplně.

Jak koktavost vzniká?

Rizikových faktorů vzniku koktavosti je celá řada např. koktavost v rodině, typy neplynulostí, velikost obav rodičů apod. Zatím se však nepodařilo zjistit, co za vznikem koktavosti doopravdy stojí.

Prvním kritickým obdobím bývá třetí nebo čtvrtý rok, kdy dítě začíná mluvit ve větách. Schopnost mluvit se opožďuje za schopností rozumět. Artikulační dovednosti nejsou ještě dostatečné. Dítě několikrát za sebou opakuje to, co již řeklo (slabiky, slova nebo i celé krátké věty). Jestliže opakuje větší celky, s největší pravděpodobností koktat nebude.

Druhým kritickým obdobím bývá nástup do školy. Jen málo dětí začne koktat později (např. v pubertě). Častěji koktají chlapci a muži než dívky a ženy. Souvisí to také s časnějším vyzráváním nervové soustavy u dívek.

Řeč koktavých je doprovázena velkým svalovým úsilím. Pro koktavého je mluvení velmi citově náročnou situací.

Zajímavostí je, že se koktavost neprojevuje při šeptání, zpěvu a někdy ani tehdy, mluví-li si koktavý sám pro sebe.

Příčiny a možnosti léčby této poruchy jsou zkoumány již více než sto let. Všechny děti s touto poruchou by měly být léčeny odborníky (foniatrem, klinickým logopedem, klinickým psychologem, popřípadě neurologem a u těžkých případů i psychiatrem).

Jak mohu svému dítěti v boji s koktavostí pomoci?

V každém případě je nutná úprava výchovného prostředí v rodině. Je vhodné dodržovat několik zásad, které mají na úspěšnou léčbu, ale i jako prevenci logofobie zásadní vliv:

• Když se dítě v mluvení zaráží, nikdy ho neokřikujeme.
• V běžném mluvním styku nikdy nenutíme dítě opakovat slova nebo věty.
• Nenápadně mu pomáháme vhodným výrazem, doplněním věty.
• Trpělivě dítě vyslechneme, poskytneme mu dostatek času na vlastní vyjádření.
• Nedopustíme posměch ostatních dětí a nežádoucí pozornost dospělých.
• Snažíme se dítě zapojit do všech činností.
• Má-li dítě samo zájem, nevylučujeme ho ani z veřejného projevu, nikdy ho k ale nenutíme.

 Čím dříve se situace začne řešit, tím větší je šance na úspěch. Věkem se mění tempo řeči, komplexnost vyjádření, pracuje se s výměnou rolí při rozhovoru, pracuje se s pauzou v řeči.