Sociální práci se věnujete takřka od puberty. Jak vzpomínáte na své začátky a co bylo impulzem?

Impulzem určitě byl zájem o práci s lidmi. Navíc já se nikdy moc nekamarádil se svými vrstevníky a zkrátka mě nějak jejich zájmy nebavily. Dostal jsem příležitost někdy v patnácti pracovat v Domě dětí a mládeže v Teplicích a vést tam teraristický kroužek, neb jsem doma choval asi čtyřicet exotických zvířat. Byl to původně kroužek pro děti, ale napadlo mě tam realizovat večerní semináře i pro seniory, a tak se stalo. Byly to krásné začátky a seniory to bavilo..

V Teplicích jste ale dlouho nezůstal…

Po maturitě jsem se odstěhoval do Prahy a začal studovat speciální pedagogiku, konkrétně na UJAKu. To studium mi dalo opravdu hodně, byl tam velký individuální přístup. Během studia jsem měl možnost navíc vyzkoušet si pracovat s velkou škálou cílových skupin, ať už to byla osobní asistence s mentálně postiženými, učení na logopedické škole, dělaní výzkum ze sociální patologie nebo opět pracovat se seniory.

Léta vedete kluby seniorů v Pečovatelské službě na Praze 3 a Vaše akce jsou legendární po celé Praze. Co je podle Vás základ úspěchu?

Rozhodně je to podpora vedení organizace, bez ní se člověk může sebevíc snažit, ale nepůjde to. Já musím zaklepat a na ředitele mám docela štěstí, patří jím obrovské díky. Samozřejmě, že k tomu patří i motivace. Musíte být stále motivovaný něčím a někým a nebát se zkoušet nové věci, i když mnohdy se Vám mohou zdát nesmyslné.

Co tím myslíte?

Konkrétně třeba karnevalové party. Asi před dvěma lety jsme poprvé u nás dělali Halloween. Dost jsme nad tím váhali a říkali si, zda je to pro konzervativní seniory adekvátní. Nyní je z toho nejoblíbenější akce v roce a každý se na ní těší a nesmírně se baví. Karnevalové party děláme každý měsíc a má to značný úspěch.

Platí to podle Vás plošně u všech seniorů?

Tak karnevaly nevím (smích), ale zábava určitě. Zábava je nejlepší aktivizací. Jak jsem zmínil, nebát se zkoušet různé zábavní programy a zjistit, jaký konkrétní druh zábavy seniory potěší. Navíc zábava jako forma aktivizace je západní trend a když se podíváme na seniory v západních státech, tak podle jejích zájmů k tomu tak opravdu přistupují.

Dnes jsou ale v popředí i různé terapeutické postupy jako efektivní aktivizace…

Samozřejmě, ale i ty se dají mnohdy dělat zábavnou formou a většina je i tak stavěných, ať už se jedná reminiscenci nebo zooterapii. Nicméně na konkrétní terapie byste měli mít jistou odbornost a každá terapie má trochu jiné spektrum klientů. Zároveň ale také u seniorů musíme rozlišovat k čemu je ta aktivizace určená, já zde popisoval pouze obecnou zkušenost.  

Když se ale vrátíme zpátky ke karnevalovým party, kde berete motivaci?

Ve své fantazii (smích). Určitě velkou motivací byly ale odborné publikace od profesorky Haškovcové – Fenomén stáří a Sociální gerontologie. To je podle mě takový starý a nový zákon sociální práce. Ta tam prakticky všechny možné zájmy seniorů popisuje a vyzdvihuje ty zábavné věci jako formu aktivizace, dokonce podporuje i taneční terapii u seniorů.

A co všechno kromě kostýmů na takové party senioři zažijí?

Samozřejmě dobré jídlo, to je naprostý základ. Dále živou hudební produkci, tombolu a soutěž o nejlepší kostým. Když je nálada, tak se snažíme i o nějaké ty interaktivní hry.

Co ještě nabízíte seniorům v klubech seniorů kromě karnevalových party?

Toho je opravdu hodně, oblíbené je třeba kondiční cvičení, duchovní péče napříč ekumenickým spektrem, výlety, mezigenerační hry a dětmi aj. Talentovaným seniorům zde pravidelně pořádáme i vernisáže.

Zmínil jste duchovní péči a Vy dlouhodobě spolupracujete s farářkou Petrou Šáchovou….

Petra je vlastně člověk, který mě přivedl ke křesťanské víře, je to nejen skvělá farářka, ale i kamarádka. Díky ní se hrdě hlásím k Církvi československé husitské a příležitostně i pracujeme na nějakých diakonických projektech.

Věnovali jste se dost i sociální patologii…

Tak to už je dlouho, a je to úplně opačný břeh sociální práce oproti seniorům. Ještě za studia jsem dělal výzkum z etopedie na téma kvalita života lidí živicích se erotickým průmyslem. Bylo neuvěřitelné poznávat osudy lidí z této oblasti. Příležitostně na toto téma dělám semináře a resocializace těchto lidí je stále dost neoraná půda.

Své zkušenosti ze sociální práce nyní předáváte i v kurzech vzdělávací agentury V lavici. Co Vás na výuce nejvíce baví?

Vzdělávat v kurzech mě nesmírně baví. Je skvělé, že obvykle se do nich hlásí lidé, které opravdu ty témata zajímají a můžete s nimi diskutovat a vyměňovat si zkušenosti. Učím tam zejména kurzy na Etiku v sociálních službách, ale příležitostně i na volný čas seniorů, či sociální patologii.

Děláte toho opravdu hodně, kromě zmíněných věcí také pracujete pro Sociální nadační fond hlavního města Prahy, ve Výboru pro dotační politiku Prahy 3 a také publikujete. Máte vůbec volný čas, a jak ho trávíte?

Moc ho opravdu nemám. A když už je, tak jelikož jsem stále mezi lidmi, tak společnost ve volném čase moc nevyhledávám a trávím ho rád sám, nebo v blízkém okruhu přátel, či partnerky. Miluju knihy Stephena Kinga a z českých Švandrlíka, či Halinu Pawlowskou. To mi na večer stačí (smích). Také s oblibou vařím českou kuchyni a s partnerkou rádi cestujeme a poznáváme nové kultury.